V roce 2012 oslavil náš sbor 70. výročí od založení sboru. Při této príležitosti byl na slavnostním shromáždění přednesen starostou obce, který je i kronikářem Sboru dobrovolných hasičů v Klokočí projev, který byl podrobným exkurzem do historie sboru. Pro naše příznivce jej zveřejňujeme v nezkrácené podobě.

Sbor dobrovolných hasičů Klokočí  – 70 let od založení sboru.

      Vážené sestry a bratři hasiči, vážení hosté.

   Dovolte mi, abych Vás provedl historií našeho sboru dobrovolných hasičů Klokočí od jeho založení až do dnešních dnů.

    První snahy o založení sboru dobrovolných hasičů se datují už do období první republiky, kdy bylo o založení sboru učiněno několik pokusů, které vždy ztroskotaly na nedostatku financí. Historie našeho sboru dobrovolných hasičů se začala psát uprostřed válečné vřavy v roce 1942. První nitky směřující k založení Sboru dobrovolných hasičů v Klokočí začal splétat tehdejší starosta obce Josef Jemelka. Jako představitel obce byl pozván na schůzi hasičů do Hranic, na které byl všem zúčastněným dán úkol zajistit bezpečnost občanů a jejich majetku před nálety nepřátelských letadel. Protektorátní úředníci trvali na tom, aby byl v každé obci sestaven hasičský sbor. Starosta, pan Jemelka požádal tehdejší okresní předsednictvo, aby uspořádalo v Klokočí přednášku o úkolech hasičů ve válečné době. Schůze s přednáškou byla svolána na 30. srpna 1942 ve 12 hodin do místní hospody. Z okresního předsednictva se dostavili tři bratři, mezi nimi i okresní velitel, bratr Hartl ze Lhoty u Lipníka. Přednáška o úkolech hasičů v době válečné měla u občanů v Klokočí velký ohlas a z rozpravy, která následovala, vzešel návrh pana Jemelky, aby byl v Klokočí založen hasičský sbor. Přání bylo vyslyšeno a ihned také zrealizováno. Přímo na schůzi se tehdy přihlásilo 18 občanů za členy přispívající. Aby sbor stál na pevných nohách, byl zároveň stanoven výbor a schváleny stanovy.

Velitelem hasičského sboru se stal Josef Jemelka, starostou Jan Vinkler a jednatelem František Šmíd.

Za zdravotní sestry se přihlásily sestry, Žofie Dvorská a Ludmila Vlkovská.

   Sbor dobrovolných hasičů v Klokočí byl po svém ustavení a po zjištění zdravotního stavu jeho členů u lékaře evidován ve Svazu českého hasičstva v Čechách a na Moravě, což je dokladováno přípisem č. 2848 ze dne 15. září 1942, doloženým v naší kronice.

  O začátcích sboru poznamenává velitel sboru, bratr Jemelka: "Práce a odpovědnosti bylo ve válečné době víc než dosti. Přitom jsme neměli žádné prostředky na hašení. Místní kovář p. Lukeš zhotovil několik háků ke strhávání střešních trámů a došků. Zakoupily se dvě vědrové stříkačky zvané berlovky, lopaty, krumpáče a plácačky. Žebře museli zhotovit místní tesaři. Na další výzbroj byla uskutečněna sbírka v obci, jež vynesla několik tisíc korun. Z těchto skromných prostředků se pak koupila další potřebná výzbroj."

  Do konce války zbývaly ještě 3 roky, a tak byla činnost hasičů omezena na ochranu budov před bombardováním, budování protileteckých krytů apod. Tak si to alespoň představovali protektorátní úředníci, kteří chodili často i v noci na kontroly ke starostovi obce bratru Jemelkovi a kontrolovali, jak se dodržují nařízení. Nebylo lehko panu starostovi, když kryty nebyly a na ochranu budov před následky bombardování nebyly prostředky. Vyřešilo se to kýblem vápna a štětkou, označily se kdejaké sklepy vápnem za úkryt, ale skutečnou ochranu takováto opatření neměla.

   Válka skončila a hasičský sbor byl postaven před rozhodnutí, jak dál.  Válečné povinnosti pominuly, technické vybavení bylo pořád nedostatečné a hlavně se ztratila chuť do práce. Dokonce se objevily i názory členů sbor rozpustit.

   Z období let 1946-1950 se nedochovaly žádné záznamy. Z vyprávění pamětníků víme, že činnost sboru byla velmi slabá, obzvláště když měnová reforma po roce 1948 znehodnotila úspory hasičů, našetřené z příspěvků členů a občanů obce. Únorová revoluce nepřinesla jen devastaci spolkové pokladny, ale zničila i ideje, které hasiče držely pohromadě. Dokladuje to i zápis z kroniky z roku 1950, kde se píše: " Velitel sboru František Šmíd svolal 15. 1. 1950 členskou schůzi, aby na přání MNV provedl revizi členů. Počet členů se musel snížit na nezbytné minimum, aby se nemusely platit příspěvky na okres. Ze sboru bylo tehdy odhlášeno 14 členů. Příspěvky členů i občanů dříve tmelily kolektiv hasičů, který měl zájem poskytnout za to občanům ochranu před požáry. Nový režim si ale z hasičů udělal zdroj příjmů."      

   Den 26. březen 1951 označuje ironický zápis v kronice, jako nástup ke světlým zítřkům SDH Klokočí. Na valné hromadě vystoupila skupina Svazu mládeže s kulturní vložkou. Přišli i zástupci KSČ a Okresní hasičské jednotky z Hranic. Byly přečteny nové stanovy vydané Svazem československého hasičstva v Praze. Tyto stanovy respektovaly už nový zákon o požární ochraně, který udělal z hasičů složku ministerstva vnitra. Změnil se název Sbor dobrovolných hasičů na Hasičskou jednotu a zahnal nás do houfu Národní fronty. Valná hromada sboru byla tehdy ukončena Písní práce.  Jediným světlým bodem toho roku bylo přidělení ruční vozové stříkačky z Hrabůvky, naší Hasičské jednotě. Její úctyhodný věk 60 let ji předurčoval spíše do muzea, ale u nás musela zastat ještě kus práce.

   Rok 1952 charakterizuje kronika jako rok budování socialistické požární ochrany. Byla přebudována organizační struktura hasičů. Vznikla krajská a okresní velitelství, která měla za úkol kontrolovat a vést národní výbory k tomu, aby pečovaly o požární ochranu v obci prostřednictvím dobrovolné organizace hasičů.

   Zápisy z dalších let jsou velmi stručné. V roce 1953 nám byla okresní inspekcí v Hranicích přidělena dvoukolová motorová stříkačka po generální opravě. Neměla však dlouhého života a hasičům byla spíše na obtíž, protože se neustále opravovala.

   Následující léta by se dala charakterizovat jako plnění úkolů daných MNV, účast na akcích NF a brigádnická činnost. Začala éra formalismu.

   Zápis z roku 1955 zaznamenal, že nedílnou součástí výroční schůze bylo seznámení s mezinárodní situací, seznámení se s požárností na okresu s vyplývající nutností provádět pečlivé preventivní prohlídky, zpráva o osidlování pohraničí a zpráva o kolektivizaci vesnice. O činnosti sboru se však nedozvídáme téměř nic.

   Z roku 1956 stojí za připomenutí den 1. červenec, kdy místní hasičská jednota ve spolupráci s MNV uspořádala "hasičský den", na kterém byla jednotě slavnostně předána nová motorová stříkačka. Poté bylo poplachové cvičení 14. okrsku, odpoledne výlet a večer taneční zábava.

   Léta 1957-1961 jsou chudobná na zápisy i na činnost. Členská základna se pohybovala kolem 24 členů. Řešily se pořád stejné věci - malá návštěvnost na schůzích, neúčast na soutěžích. Jednota dostala sice motorovou stříkačku, ale ta absolvovala okružní jízdu po obci, protože se pro ni nenašlo řádné místo pro garážování. Z těchto dob se datují úvahy o nutnosti postavit požární zbrojnici. Ze strany MNV byly činěny plané návrhy na zakoupení plechové garáže či jiného řešení garážování. Teprve 7. prosince 1962 byla podána písemná žádost MNV o přidělení parcely na stavbu požární zbrojnice. Po tomto datu začíná pozvolna zlepšování činnosti požární jednoty. Její hybnou pákou byl v této době především pan Jaroslav Koláček. Požadavek na stavbu požární zbrojnice byl sice už staršího data, ale první kroky k její realizaci byly uskutečněny až nyní.

   Dne 9. března 1963 byla MNV vybrána parcela ke stavbě zbrojnice, avšak ta členské schůzi nevyhovovala, a tak byla po jednání vybrána parcela jiná.

   Na výborové schůzi 2. října 1963 bylo rozhodnuto nechat vyhotovit stavební dokumentaci, která pak byla 10. prosince odevzdána na MNV v Klokočí. Avšak na bouřlivé výborové schůzi 17. prosince bylo přečteno rozhodnutí ONV, jímž se stavba zbrojnice zamítá.

   Za účasti náčelníka OJPO bratra Zdařila a jeho zástupce, členů místního JZD a MNV byla 29. prosince svolána mimořádná členská schůze. Zazněly zde ultimativní požadavky - buď zbrojnice, nebo konec hasičů. Věc byla vyřízena tak, že zástupci okresu vydali příkaz zástupcům MNV a JZD, aby ve věci něco podnikli a do 15. ledna 1964 podali zprávu. Tady se plánovaná stavba zase na čas zastavila. Až v červnu 1965 bylo oznámeno na členské schůzi, že se stavba započne. Jako dobrý organizátor se zde opět projevuje p. Koláček, jednatel jednoty. Zavedl záznamy stavby, zajišťoval pracovní síly a materiál. Započalo se s hrubou stavbou. Práce šly pomalu, protože počet pracovních sil závisel na dobrovolnosti občanů i členů jednoty. Stavba se protáhla do dalších let. Na členské schůzi 18. března 1966 zaznělo upozornění ze strany MNV, že pokud stavba nebude postupovat podle plánu a nedodrží se termíny, hrozí ztráta financování stavby. Příliš se však nedařilo. Nedostatek pracovních sil a nakonec i materiálu donutil výbor, aby stavbu zazimoval. Do té doby bylo na stavbě odpracováno 1 875 hodin. Bylo rovněž rozhodnuto o dalším termínu dokončení, a to k 30. květnu 1967.

   Na schůzi výboru 6. března 1967 se snažil jednatel p. Koláček oživit zájem o dokončení stavby zbrojnice s nabídkou, že v jarních měsících věnuje na stavbu všechen svůj volný čas, bude však potřebovat pomocníky. Bohužel ani teď se nenašli. Dne 16. srpna 1967 se p. Koláček opět dovolává pomoci výboru a po roztržce se členy výboru se vzdává funkce jednatele. Celé akce se ujímá předseda MNV p. Tomčík, který svolává občany celé obce na pomoc. Přichází rok 1968. Chaotická a vyhrocená politická situace vede ke scelení ran v místní požární jednotě. Nastává obrat k nebývalému zlepšení. Stavba zbrojnice ožila a stavební práce poskočily dopředu. V červenci se pracovalo již jen na venkovních úpravách. Blížil se den, kdy se plánovalo, že zbrojnice bude otevřena. Stalo se tak 22. října 1968. Tento slavnostní den byla celá obec na nohou. Za účasti mnoha funkcionářů z okresu, z JZD i MNV byla budova otevřena. Bylo na ní odpracováno 3 300 hodin a hodnota díla byla stanovena na 150 000 Kč. Stavba této zbrojnice trvala celkem 3 roky. Konečně měli hasiči v Klokočí kde složit hlavu.

   Nyní nastala už radostnější práce. Výstroj měla své místo, technika rovněž. Mohl se zkrátka rozběhnout běžný život hasičské jednoty. Začalo se opět cvičit a jezdit na cvičení v okolí. Požární družstvo se zúčastnilo meziokrskové soutěže v Lipníku nad Bečvou, kde získalo pěkné 4. místo ze 14 družstev. Zúčastnili jsme se i aplikačních cvičení v Radíkově a Milenově. I kultura si přišla na své. Tradiční plesy a zábavy se staly pravidelnými akcemi pořádanými hasiči. V roce 1969 se odehrála ještě jedna významná událost, která stojí za připomenutí. Byla to návštěva delegace švýcarských hasičů ze Ženevy. Tato návštěva byla srdečně přijata členy požárního sboru i zástupci MNV. Po besedě odjela delegace pod vedením Leopolda Koutného do Drahotuš na slib mladých požárníků. Na tuto akci naši starší kolegové jistě rádi vzpomínají.

   Činnost sboru se zintenzivňovala i několik následujících let. Zlepšovaly se technické i odborné znalosti. Jednota se zúčastňovala mnoha cvičení v okolních obcích.

   Dne 26. března 1971 byl do naší kroniky vepsán slavnostní zápis z návštěvy předsedy ústředního výboru Českého svazu požární ochrany plk. dr. Miroslava Řepiského. Vedle jeho jména najdeme i jména předsedy OV ČSPO Jiřího Doláka, okresního velitele Antonína Malíka a několika našich členů, kteří delegaci provázeli.

   V roce 1972 byla za pomoci MNV zajištěna pro lepší mobilnost požární jednotky T805. Vozidlo nebylo v nejlepším stavu, ale péčí našich strojníků a dalších členů nám slouží věrně až doposud.   

   Roku 1973 proběhla v Brně mezinárodní soutěž požárních družstev. Za doprovodu náčelníka OV SPO mjr. Emila Blanaře a Leopolda Koutného navštívila náš požární dům rakouská rozhodčí komise z této soutěže. Setrvala s námi v družné zábavě, kdy se jazykové bariéry lámaly doušky moravské slivovice. Z této akce je v kronice zápis podepsaný celým rakouským  Kamaradenschaften".

   V roce 1975 jsme se dočkali nového názvu naší organizace. Už jsme nebyli hasičské jednoty, ale základní organizace Československého svazu požární ochrany. Cvičení jednotky našeho sboru probíhalo poměrně intenzivně, neboť se zúčastnila dvou pohárových soutěží v Opatovicích a Všechovicích a dvou aplikačních cvičení v Milenově a Slavíči. Že se členové činili, o tom svědčí stav tachometru na požárním autě. Najezdili 555 km a projeli 180 l benzínu.

   Roku 1976 se dočteme poprvé o činnosti Mladých požárníků pod vedením bratrů Bohumíra Dvorského a Zdeňka Koláčka. Mladí požárníci se zúčastnili branného závodu v Sušicích a zapojili se do hry Plamen. V lednu uskutečnili dva lyžařské zájezdy na Uhřínov.

   Sedmdesátý sedmý rok byl zajímavý tím, že naše motorová stříkačka a T805 dostaly červený kabát. Konečně vypadaly, že patří požárníkům. S oběma stroji jsme se zúčastnili poplachového cvičení v Milenově, uspořádaného k příležitosti otevření Milenovské požární zbrojnice.

   Roky 1978 až 1980 lze charakterizovat jako období razantního nástupu mládeže. Pod vedením vedoucího bratra Dvorského se mládež rozrostla na dva kolektivy: "Mladé požárníky" a "Dorost". Zúčastňovali se mnoha soutěží, soustředění a výcviků a vozili nám domů vyznamenání za dobré výsledky. Zvláště důležité bylo, že mládež našla využití svého volného času. V této době byla totiž zrušena místní jednotřídní škola a všechny děti začaly chodit do školy v Drahotuších. Zápisy v kronice velmi pečlivě zachytily všechny akce, kterých se mládež zúčastnila. Nelze je zde všechny uvádět, musel bych opsat celé stránky kroniky.        

V roce 1980 zpracoval všechny historické záznamy našeho sboru Leopold Koutný, kronikář OV SPO.

   Dlouhá léta nebyla kronika vedena a mnoho podrobností z počátku našeho sboru bylo nenávratně ztraceno. Pan Koutný se ujal mravenčí práce, aby z různých útržků zápisů ze schůzí a z ústního podání zachoval pro nás odkaz našich předchůdců. Ještě tři roky pak vedl zápisy v kronice, až ji v roce 1983 předal definitivně výboru našeho sboru, aby se postaralo nového kronikáře.

   Právě v této době kulminovala činnost našich mládežnických kolektivů. Obrovské množství práce, kterou odváděl vedoucí mládeže p. Dvorský, zůstávalo bez patřičné podpory výboru základní organizace. Bylo třeba zajišťovat materiální, finanční i organizační pomoc při přípravě mládežnických kolektivů, ale žádosti o pomoc zůstávaly vesměs nevyslyšené. Přesto se oba kolektivy zúčastnily hry Plamen 83, kde se umístily s dobrým výsledkem.

   Poslední kapkou, kterou pohár trpělivosti bratra Dvorského přetekl, bylo vydání nového požárního zákona, který prakticky znemožnil používání požárního vozidla pro přepravu mládeže na srazy. Rezignoval na funkci vedoucího mládeže. I když ho zastoupil nový vedoucí František Vrána, činnost kolektivu MP pevně spojeného s osobností bratra Dvorského se vzkřísit už bohužel nepodařilo.

  V roce 1987 jsme se dočkali nové motorové stříkačky PPS 12 a byla dokončena oprava sálu v místním pohostinství. Obojí bylo důležité, protože výkonnější stříkačku jsme potřebovali ke cvičení a po dobu odstávky sálu jsme nemohli pořádat naše tradiční akce - požárnický ples a končiny.

Rok 1988 nebyl hodnocen ve zprávě z VČS příliš dobře. Upadala morálka účasti na schůzích i na akcích.

  Následující rok 1989 však začal psát novou kapitolu našich novodobých dějin, kterou již většina z nás má doposud v živé paměti a najednou bylo vše jinak.

  V roce 1990 proběhla změna názvu, Svaz požární ochrany se změnil na Sbor dobrovolných hasičů a začala se nová éra v životě hasičů. V Klokočí se to projevilo generační výměnou členů výboru sboru.

   Předsedou sboru se stal Pavel Hynčica, jednatelem Jaromír Foltýnek, pokladníkem Miroslav Vaněk, velitelem František Vrána, preventistou Josef Foltýnek, strojníkem Jaroslav Škrobálek a vzdělavatelem Petr Vrána.

  Omlazením výboru se rozjela činnost ve všech směrech. Začátkem roku se uspořádal hasičský ples, na konci plesové sezóny zase tradiční vodění medvěda s končinovou zábavou a dětským karnevalem. Začátek května je vyhrazen svátku všech hasičů, oslavě našeho patrona sv. Floriána, v kostele v Drahotuších nebo na Hostýně.

  Každý rok hasiči odpracují stovky hodin při údržbě hasičské zbrojnice a v ní uložené techniky. Další stovky hodin odpracují hasiči pro potřeby a zvelebování obce, na údržbě a čištění požární nádrže, kterou v parném létě využívají k osvěžení a koupání naše děti a mládež. Akce, které jsem uvedl, se staly tradičními akcemi, které se pravidelně pořádají každoročně, až do dnešní doby. Za tím vším stojí trpělivá práce výboru, zejména velitele, strojníků a členů zásahové jednotky, kteří mají velkou zásluhu na činnosti sboru. V roce 2010 zastupitelstvo obce Klokočí ocenilo tuto práci a předalo našim hasičům zásahové vozidlo IVECO DAILY v hodnotě přes 500 000,- Kč a součástí dnešních a zítřejších oslav 70. Výročí založení sboru bude předání i nové požární stříkačky Tohatsu, kterou nám dodala firma ZHT Group s.r.o. ze Slavíče. Naši činnost ocenil i krajský úřad Olomouc bezúplatným předáním kalového čerpadla našemu sboru, které jsem s velitelem převzal z rukou krajského hejtmana ing. Martina Tesaříka. Za tento dar bych chtěl panu hejtmanovi vyslovit poděkování. Tím byla dovršena technická obnova strojního parku a teď je jen na Vás hasičích, jak ji využijete ve prospěch občanů při mimořádných událostech.  

   Ve svém projevu bych chtěl dále připomenout mimořádné události, které nás v životě provázejí a na              jejichž likvidaci se náš sbor podílel.

  Tento výčet požárů, které postihly naši obec, je výčtem utrpení a škod na majetku našich předků i nás současných občanů. První historicky zaznamenaný požár je z roku 1516, kdy byli v obci 4 pohořelí, kterým byla odpuštěna berně. Nejstarší požár, k němuž se dochovaly podrobnější informace v historických pramenech, se stal 23. května 1773 o druhé hodině po půlnoci, kdy vyhořela usedlost fojta Jana Kainara (č. p. 3). Příčina nebyla zaznamenána, ale víme, že byla zničena světnice i komory. Žádost pohořelého o finanční nebo materiální podporu byla vrchností zamítnuta.

   Dalším doloženým požárem byl požár v roce 1876 a nejlépe ho vystihují slova v hasičské kronice: "Byl podzim 1876, několik dní před svatým Václavem. Lidé měli na polích plno práce, sklízely se brambory, sely se ozimy. Pojednou se ozval z obecní zvoničky zvonek, který ohlašoval požár. Na čtyřech usedlostech vedle sebe shořely střechy, protože byly kryty tehdy velmi rozšířenými došky. Jednalo se o usedlosti - Jiřího Duchoně z č. p. 6, Jana Rýpara z č. p.7, Čeňka Onderky z č. p. 8 a Františka Hudka z č. p. 9. Hasiči v obci ani širokého okolí nebyli, a tak se hasilo vodou z věder a puten, které se podávaly řetězovitě od potoka a studní. Ze stavení zůstaly jen zdi. Dobytek, koně, prasata byly na zahradách a dvorech. Poškození však nezůstali bez pomoci. Tehdy ještě platila sousedská výpomoc. Sousedi dováželi krmení pro dobytek a koně, vozily se trámy a břidlice. Tesaři zhotovili nové krovy a do císařských hodů v říjnu byly z větší části zastřešeny. Jak k požárům došlo? V č. p. 3 ve výměnku fojtství Jane Lesáka smažila na rožni pod otevřeným komínem výměnkářka Věra Lesáková maso a holoubata. Zvláštní náhodou vznítily se saze v komíně, které byly silným větrem zaneseny na střechu Jiřího Duchoně a pak postupně chytily další střechy."

  Dne 15. srpna 1888 blesk zapálil grunt č. p. 15 pana Vágnera a chytilo i stavení č. p. 16 pana Vilímka.

  V roce 1911 udeřil blesk do komína u Františka Masaříka (č. p. 29, panský dvůr). Komín byl poškozen, ale požáru se podařilo zabránit.

   V roce 1927 chytila střecha stavení Antonína Koutného č. p. 25. Protože byly došky rychle sházeny, nedošlo k požáru gruntu. Požár byl lokalizován třemi sousedními sbory z Drahotuš, Milenova a Hrabůvky. Při hašení byla vyčerpána voda ze třech studní.

   Dne 10. října 1928 vznikl požár v domě Antonína Drbala, č. p. 33. Podrobnosti nebyly zjištěny, ale z ústního podání jsme se dozvěděli, že požár vznikl pravděpodobně od elektrického motoru či kabelu při mlácení obilí. Všude bylo plno slámy a plev a požár se rychle šířil. Záchranné práce byly ztíženy stísněností hospodářských objektů, a proto se nepodařilo zachránit z chlévů prasata. Vznikl i poplach, že uhořela paní Libosvárová, která v době požáru pracovala v přístodůlku, ale poplach se naštěstí ukázal jako planý. Při požáru shořely všechny hospodářské objekty. Při likvidaci pomáhaly okolní sbory. Tento požár ukázal na potřebu vodní nádrže v obci. O stavbě bylo rozhodnuto ještě v roce 1928, a to na obecní zahradě vedle domku č. p. 43 (7 x 4 x 2,5 m. Zastupitelstvo pro tyto účely vyčlenilo 2 000 Kč.

  Následující dlouhá léta jsme přežili bez požárů, kromě shoření několika udíren. Až v roce 1989 byl úmyslně založen požár osobního auta značky Mercedes Benz. Vůz shořel na obecní cestě mezi Vágnerovým (č. p. 15) a Vimmerovým (č. p. 14).

  Dne 10. srpna 1992 hořelo v části obce zvané "dvůr" u Malíkových, Švidrnochových i na části objektu, kterou tehdy užívalo ZD Drahotuše na chov prasat. Dále se oheň přenesl na dům pana Koláčka, kde byl záhy uhašen bez větších škod. Vzápětí ale vyšlehly plameny na střeše vedlejší stodoly. Střecha byla natolik poškozena, že musela být stržena. Požár vznikl pravděpodobně od drátů elektrického vedení, podporovaný byl rovněž silným větrem. Na jeho likvidaci se podílela téměř celá obec.

  Dne 5. února 1994 v podvečer vznikl požár u Wimmerů (č. p. 14) od vadného komína. Komín byl obložen hořlavým materiálem, od nedovřených komínových dvířek se vzňal a od něj celá střecha. Celou noc hasiči uklízeli spáleniště a prováděli dozor nad požářištěm.

  Dne 21. srpna 1994 kolem 1 hodiny v noci zpozorovali občané, kteří se zdrželi v hospodě U Jarky, že se za hospodou začíná objevovat hustý dým. Příčinou byl začínající požár Koláčkova gruntu (č. p. 29). Než byli zalarmováni hasiči a než byly nataženy hasičské hadice z požární nádrže k hořícímu domu, byl požár již tak rozšířen, že nezbylo než hlídat okolí, aby nedošlo k přenesení ohně na blízké rodinné domky Masaříkových a Martinkových. Střecha lehla kompletně popelem. Po prošetření příčiny požáru bylo konstatováno vyšetřovateli, že byl založen úmyslně.

  Dne 2. září 1994 se v pozdních večerních hodinách rozezněla siréna na hasičské zbrojnici. Každý, kdo se vydal na pomoc, byl vystaven úděsnému pohledu. Na zahradě manželů Humplíkových (č. p. 27) hořela stodola, která byla plná stavebního materiálu, řeziva a hospodářských strojů. Z požářiště vyletovaly kusy hořící slámy či sena a létaly do vzdálenosti desítek metrů. Všichni měli obavy; aby to nezpůsobilo další požár. Po zahájení hašení začal rozpálený stavební materiál praskat s ohlušujícím rámusem a bylo nebezpečné se k požáru přibližovat. Zásah se proto orientoval hlavně na ochranu okolních objektů a majetku v blízkosti požáru. Stodola s uskladněným materiálem lehla totálně popelem. Tento požár byl také založen úmyslně. Vzhledem k tomu, že oba požáry následovaly v rozmezí několika dnů po sobě, vzbuzovalo to u občanů obavy, kdo bude příště na řadě. V noci se hlídkovalo za humny a nejhorší zážitek pro každého hlídkujícího byl, když natrefil na souseda, který z uvedených příčin hlídal také svůj majetek, a teď ani jeden nevěděl, jestli nepotkal žháře. I policie hlídkovala několik víkendů v noci kolem obce, ale výsledek se nedostavil. Žhář byl na svobodě.

  Dne 22. února 1996 se v noci opět rozhoukala siréna. Byl třeskutý mráz a technika jen s obtížemi vyjížděla z garáže zbrojnice k požáru u Škrobálků (č. p. 2). Horší problém však nastal, když jsme chtěli ponořit hadice do hasičské nádrže. Sekání sekerou do ledu nemělo žádný efekt; nastoupil pan Josef Foltýnek s motorovou pilou a obřezal otvor pro sání vody. Led však držel dále. Teprve několik úderů palicí vyrazilo obřezaný otvor a mohlo se začít hasit. Požár už zasáhl celou střechu nad hospodářskými budovami a hasičům nezbývalo než chránit střechu nad obytnými místnostmi, ať alespoň tyto zůstanou zachovány. Mráz a voda udělaly s technikou i s namočenými hasiči divy. Všichni byli obaleni ledem a jen s největšími obtížemi dokončovali hašení požáru, bezprostředně po zásahu se museli převléci do suchého oděvu a pak přišla na řadu technika. Hasičská nádrž byla téměř vyčerpána, ale led na ní se nepropadl. Jeho síla dosahovala kolem 50 cm. Vyšetřování vzniku požáru potvrdilo opět úmyslné zapálení.

  Dne 27. dubna 1996 přišla na řadu ocelokolna Zemědělského družstva Drahotuše, plná slámy. Ze slámy a seníku nezbylo téměř nic. Příčina požáru po vyšetřování byla stanovena jako úmyslné zapálení. Tímto požárem skončila série požárů v obci Klokočí, které byly založeny úmyslně. Žhář - občan Klokočí - byl obviněn a potrestán. Obviněný se odvolával, měnil výpovědi a snažil se vyhnout trestu. Jelikož nejsou k dispozici bližší údaje o tom, jaký trest byl nakonec stanoven, můžeme jen spekulovat. Je však jisté, že v obci se zdržuje jen minimálně.

  Koncem února 2003 před dětským karnevalem se od rozpáleného komína vzňala střecha v hospodě U Jarky. Po rychlém zásahu našich hasičů, kteří připravovali dětský karneval, byl požár uhašen hasicími přístroji a několika vědry vody. Profesionální hasiči vyjeli k požáru dvěma vozidly taky, bohužel jedno skončilo na kruhovém objezdu v Hranicích, kde se stalo účastníkem dopravní nehody, naštěstí bez větších následků.

  Dvacátého března 2008 skončila požárem demontáž slámových věží na posklizňové lince. Věže plné slámy byly rozpalovány autogenními hořáky a byly řadu dní zahaleny dýmem včetně naší obce. Na naše dotazy nám bylo odpovídáno, že situace je standartní a je pod kontrolou. Bohužel uvedeného 20. března se kontrole vymkla a pracovníci zemědělského podniku zavolali záchranný hasičský sbor. Velitel zásahu po uhašení požáru nechal vyhlásit poplach i pro naši zásahovou jednotku, se kterou počítal pro úklid požářiště. Naše jednotka se seběhla k hasičské zbrojnici, kde se dozvěděla, že má odjet k požáru věží. Vzhledem k tomu, že věže hořely již řadu dní, došli její členové k názoru, že není kam spěchat a čekali co bude dál. Až po urgenci velitele zásahu, kde naše jednotka je, jsme k požáru vyrazili.

  Vzhledem ke stále doutnající slámě bylo požářiště nakonec uklizeno těžkou zemědělskou technikou a naše účast tam byla víceméně symbolická. Velitel zásahu však považoval naše zaváhání, jako nesplnění povinnosti a ani naše námitky nepomohly od špatného hodnocení činnosti zásahové jednotky u tohoto požáru.

  V uplynulých létech naši hasiči několikrát museli zasahovat i proti jiné živelné pohromě, a to lokálním povodním. Největší nás postihla 17. května 2006, kdy se po silném krupobití a průtrži mračen zvedla hladina potoka natolik, že byl zaplaven celý střed obce včetně 10 domů a několika aut. Nejvíce postiženi byli Dvorští (č. p. 33), Vinklárkovi (č. p. 4),  Jahnovi (č. p. 36) a Částečkovi (č.p. 32). Velkou pomoc při likvidaci následků povodně nám poskytli hasiči z Hrabůvky.

   Od tohoto roku nás každoročně lokální povodně zasahují, ale naštěstí jen s minimálními škodami.

 Vážené sestry a bratři hasiči, vážení hosté.

   Svým projevem jsem Vám všem chtěl připomenout doby dávné i méně dávné, hasiče a požárníky, kteří vykonali v minulosti mnoho pro myšlenku společné ochrany majetku před požáry. Nebylo mým úmyslem kritizovat nebo chválit. Provedl jsem shrnutí důležitých faktů a událostí, které nás za sedmdesátiletou historii provázely. Za to, že jsem vám mohl přiblížit historii založení sboru a jeho činnost v minulosti, vděčíme hlavně panu Josefu Jemelkovi, jednomu ze zakládajících členů našeho sboru, který celý život shromažďoval zápisy o činnosti hasičů. Za 70. let historie sboru se v našich řadách střída vystřídala velká řada našich občanů, kteří se již odebrali na věčnost. Zanechali nám krásnou obec Klokočí, o kterou je nutno dále pečovat a mimo jiné ji bránit před živly, které všechny generace před námi sužovaly a sužovat budou nás i další generace, které přijdou po nás. V historii hledejme poučení a važme si jí. Teď je řada na nás, abychom převzali odkaz našich předchůdců a pozvedli hasičský prapor na kterém je pradávné hasičské heslo „ Bohu ke cti, bližnímu ku pomoci.

   Dovolte mi, abych požádal předsedajícího dnešní slavnostní schůze, aby našim předchůdcům věnoval tichou vzpomínku.

Oldřich Šnajdárek, starosta obce